Lubomír Ondráček: Nad démony máme autoritu
Služba vysvobozování, resp. vyhánění démonů, je kontroverzní téma. Někdo odmítá, že by nějací démoni vůbec byli, někdo vidí démona za každým rohem, resp. problémem. V evangeliích čteme o této službě dost často. V dějinách církve byla používána se střídavou intenzitou. Ať se nám to líbí, nebo nelíbí, lidé se stejnými těžkostmi, kteří vysvobození potřebovali při setkání s Pánem Ježíšem, jsou na této zemi stále.
Audio pouze pro předplatitele
Někdy slýchám, že v církvi je víc labilních, psychicky nemocných a „podivných“ lidí než běžně v populaci. Lidí, kteří potřebují větší péči a větší díl lásky než ostatní. Žádná statistika na to není, ale myslím, že je to pravda. Lidí s nějakými těžkostmi bývá v církvi větší množství. Jsem přesvědčen, že to je dobře. Dokonce bych řekl, že pokud nějaký sbor nemá žádné lidi s problémy, nebude to tím, že je tam taková Boží moc, ale spíš tam panuje učení, které vede k tomu, že lidé své problémy zamlčují nebo jsou ze sboru vytlačeni.
Démoni slyší dobře. Nepřinese žádný výsledek, když na ně budeme křičet.
Proč si myslím, že zapojení lidí s problémy je správné? Protože kam jinam by takoví lidé šli? I za Ježíšem chodili podivní lidé. I jemu bylo vytýkáno, že se stýká s lidmi, kteří nemají vysoké společenské postavení – s prostitutkami, celníky, dnes bychom je nazvali kolaboranty. Církev by měla být místem, které unese lidi, se kterými se jinde nebaví, kterými jind ...
Celý článek je dostupný pouze pro naše předplatitele.
Máte-li předplatné, PŘIHLASTE SE.
Nemáte aktivní předplatné? Objednejte si ho.
